Stále rychlejší oteplování a destabilizace klimatického systému planety je jednoznačně nejvážnější globální výzvou pro lidstvo. Co se ale myslí klimatickou spravedlností? Cyklus ji chce představit ve třech podobách:
1) Jako nový teoretický rámec umožňující rozumět změnám klimatu nejen jako existenční hrozbě, ale také jako nespravedlnosti, která nejhůře dopadá na ty, kteří nesou nejmenší díl odpovědnosti za její vznik. Klimatická krize se tímto stává politickým tématem.
2) Jako globální hnutí vyrůstající z lokáních bojů komunit ohrožených těžbou a spalováním fosilních paliv. Takové hnutí odvážně a přímo vzdoruje průmyslu ve jeho honbě za ziskem, při které je odhodlaný zničit jediný obyvatelný svět.
3) Jako výzvu světu, jež zdůrazňuje, že tato nejvážnější krize je také současně nejlepší – i když možná poslední – příležitostí spojit se proti navzájem souvisejícím sociálním, ekonomickým a dalším nespravedlnostem a společným úsilím vytvořit lepší, vlídnější svět.
Pražské jaro klimatické spravedlnosti se odehrává během šesti středečních večerů od 15. března do 19. dubna. Vyvrcholí mobilizačním večerem na
Klimakemp Limity jsme my 2017, v jehož průběhu dojde k první české masové akci občanské neposlušnosti proti těžbě a spalování hnědého uhlí. Všechny přednášky se uskuteční v prostorách Autonomního sociálního centra Klinika a (s výjimkou přednášky Terezy Stöckelové) začínají v 19:00.
Program cyklu:
- 15. 3. – Arnošt Novák: Změnu systému, ne změnu klimatu: úvod do klimatického hnutí
- 22. 3. - Lukáš Likavčan: Věk nelidského rozumu: kapitalocén, antropocén, chthulucén
- 29. 3. - Radek Kubala & Kristina Klosová: Globální antifosilní hnutí od Siouxů po německé domy na stromech
- 5. 4. - Jan Rovenský: Uhlí, nebo život? Energetická [r]evoluce v Podkrušnohoří
- 12. 4. - Tereza Stöckelová: Věda v antropocénu: neurčitost, fakta a post-fakta
(pozor! začíná až ve 20:00)
- 19. 4. - MOBIVEČER: Změny klimatu, energetická politika a občanská neposlušnost - promítání filmu Disobedience, pozvání na první český klimakemp a debata o energetické politice
Anotace přednášek:
Přednáška přináší stručné představení historie a současnosti hnutí za klimatickou spravedlnost, jehož kořeny sahají do počátku 90. let. Tehdy se ve Velké Británii zvedá třetí vlna environmentalismu. To už není jen o ochraně přírody, upozorňování na problémy, lobování a konstruktivním řešení „problémů“ v rámci stávajícího systému. Hnutí proti výstavbě rozsáhlé dálniční sítě přináší systémovou kritiku a také především přímou akci, jako preferovaný způsob jednání, s důrazem
na participaci, horizontálnost a aktivitu zdola. V polovině 90. let následují Reclaim the Streets a street parties s bojem o veřejný městský prostor s explicitním kritikou kapitalismu. Následují protesty proti globalizaci, boj proti GMO a zároveň i tematizace klimatických změn. V letech 2006 až 2010 probíhají ve Velké Británii klimatické kempy, které navazují na anti-globalizační protesty, street-parties a anti-dálniční protesty. V posledních letech se tato taktika šíří i do dalších zemí, letos i do České republiky. Přednáška přiblíží jednak různé koncepty přímé akce, jakožto repertoáru jednání, ale také debaty, které probíhaly v rámci britských klimatických kempů mezi radikály a reformisty.
Populární pokusy uchopit realitu ekologické krize skrze pojem nové geologické epochy – totiž antropocénu – jsou někdy zpochybňovány poukazem na to, že kolektivně vzato lidstvo za dramatickou environmentální degradaci planety může jen stěží, a že při hledání skutečného geologického aktéra dnešní doby proto musíme použít jemnější analytickou optiku. Zdá se, že ekologické zbídačení živého světa je mnohem více spjato s působením specifického socio-ekonomického aparátu, jenž v průběhu historie rozvrhl své sítě v globálním měřítku a podmanil si nejen produktivní práci, ale v první řadě bohaté, reproduktivní ekosystémové procesy. Autoři jako Andreas Malm či Donna Haraway proto navrhují jiná pojmenování pro stávající období planetární historie – kapitalocén, případně chthulucén. Ukážeme si proto, jak tento aparát na jedné straně závisí na živé přírodě, a jak ji na druhé straně přetváří a (re)produkuje, abychom dokázali lépe určit rozsah možných projektů budoucího sociálního, ekonomického a ekologického uspořádání, které dnes přichází v úvahu.
Radek Kubala: Nejen Kmen Siouxů je statečný
Když v létě loňského roku dakotští Siouxové poprvé postavili protestní kemp proti stavbě ropovodu Dakota Acces, nikdo ještě netušil, jaký příběh v průběhu dalších měsíců napíší. Díky sérii přímých akcí a dobře zacílených protes
tů si jejich boj proti “černému hadovi“, který má procházet posvátnými místy amerických domorodců získal srdce milionů lidí po celém světě. Ani přes policejní represi a mrazivé teploty v zimních měsících Siouxové z rezervace Standing Rock nevzdali svůj zápas proti chamtivosti a ekologické destrukci. I díky tomu se jim v prosinci loňského roku podařilo přimět vládu prezidenta Baracka Obamy, aby stavbu zastavila. Nový prezident Donald Trump, který má na stavbě ropovodu vlastní finanční zájem, nicméně celý projekt obnovil. Příběh dakotských Siouxů je ukázkovým příkladem situace, kdy se ekologická problematika střetává s nerovnostmi panujícími po celém světě. Skupiny odsunuté na okraj, jejichž práva společnost často přehlíží, jsou nejčastějším terčem devastujících projektů pro životní prostředí. Projekty jako ropovod Dakota acces jsou motorem klimatických změn, které nejhůře dopadají na chudé a jinak marginalizované skupiny (ženy, lidi jiné než bílé barvy kůže). Siouxové z rezervace Standing rock nám ukazují, zač bojovat a jak žít.
Kristina Klosová: Kde se rodí globální antifosilní hnutí?
Tři různé země, tři komunity lidí, tři případy lokálního odporu proti fosilním palivům. ZAD, Grow Heathrow a Hambach Forst po léta přispívají k rozšíření anti-fosilního hnutí napříč Evropou. ZAD představuje nejrozsáhlejší obsazené území v Evropě, na kterém žije přes 200 lidí za účelem zabránění plánované stavby letiště v městě Nantes na západě Francie. Grow Heathrow je komunita bránící rozšíření letiště Heathrow v západním Londýně. Aktivisté z Hambach Forst se dennodenně staví proti těžbě lesa za účelem expanze dolu v těžební oblasti německého Porýní. Jak vypadá každodenní život aktivistů na plný úvazek? Jaké jsou motivace lidí plně přizpůsobit svůj životní styl boji za budoucnost bez fosilních paliv? Proč mají tato lokální hnutí globální význam? I na tyto otázky budeme hledat odpověď.
Severočeští uhlobaroni usilují o prolomení územních ekologických limitů těžby už dvanáctým rokem. Stejně dlouho jim místní lidé s pomocí ekologických aktivistů úspěšně vzdorují. Jaký by byl v případě prolomení limitů osud Horního Jiřetína a Litvínova? Jaké by byly dopady na zdraví lidí, klima a krajinu? Kdo a kolik by vydělal a kdo a kolik prodělal? Může se vůbec česká energetika obejít bez uhlí?
Jakou roli mají v boji za záchranu Horního Jiřetína přímé akce? A co můžete proti uhlobaronům a
jejich plánům podniknout vy sami?
V atmosféře naléhavosti klimatické krize cítíme potřebu opřít se o nezpochybnitelná fakta a odkazovat se na neotřesitelnou vědeckou objektivitu. Řada ekologických sporů ale ukazuje, že to není epistemologicky přesvědčivá, ani politicky účinná strategie. Vycházejíc ze studií vědy a technologií (STS), která etnograficky zkoumají procesy vytváření, de/stabilizace a oběhu znalostí, přiblížím povahu vědeckého poznání a jeho limity. Jak brát vědu a její výsledky vážně a zároveň
nevytěsňovat neurčitost vědění i skutečnosti samé? Jak brát v úvahu političnost vědy bez toho, že bychom ji tím diskvalifikovali? Jak demokratizovat vědění? A jak to vše souvisí s dobou post-faktickou, ve které nyní údajně žijeme? 
