Přednáška: Věda v antropocénu: neurčitost, fakta a post-fakta

5. večer z cyklu Pražské jaro klimatické spravedlnosti

Přednášku na téma „Věda v antropocénu: neurčitost, fakta a post-fakta“ přednese Tereza Stöckelová, socioložka vědy a technologií působící v Sociologické ústavu Akademie věd ČR.

Anotace:
V atmosféře naléhavosti klimatické krize cítíme potřebu opřít se o nezpochybnitelná fakta a odkazovat se na neotřesitelnou vědeckou objektivitu. Řada ekologických sporů ale ukazuje, že to není epistemologicky přesvědčivá, ani politicky účinná strategie. Vycházejíc ze studií vědy a technologií (STS), která etnograficky zkoumají procesy vytváření, de/stabilizace a oběhu znalostí, přiblížím povahu vědeckého poznání a jeho limity. Jak brát vědu a její výsledky vážně a zároveňnevytěsňovat neurčitost vědění i skutečnosti samé? Jak brát v úvahu političnost vědy bez toho, že bychom ji tím diskvalifikovali? Jak demokratizovat vědění? A jak to vše souvisí s dobou post-faktickou, ve které nyní údajně žijeme?

Informace k celému cyklu:
Pražské jaro klimatické spravedlnosti se odehrává během šesti středečních večerů od 15. března do 19. dubna. Vyvrcholí mobilizačním večerem naKlimakemp Limity jsme my 2017, v jehož průběhu dojde k první české masové akci občanské neposlušnosti proti těžbě a spalování hnědého uhlí.

Stále rychlejší oteplování a destabilizace klimatického systému planety je jednoznačně nejvážnější globální výzvou pro lidstvo. Co se ale myslí klimatickou spravedlností? Cyklus ji chce představit ve třech podobách:

1) Jako nový teoretický rámec umožňující rozumět změnám klimatu nejen jako existenční hrozbě, ale také jako nespravedlnosti, která nejhůře dopadá na ty, kteří nesou nejmenší díl odpovědnosti za její vznik. Klimatická krize se tímto stává politickým tématem.

2) Jako globální hnutí vyrůstající z lokáních bojů komunit ohrožených těžbou a spalováním fosilních paliv. Takové hnutí odvážně a přímo vzdoruje průmyslu ve jeho honbě za ziskem, při které je odhodlaný zničit jediný obyvatelný svět.

3) Jako výzvu světu, jež zdůrazňuje, že tato nejvážnější krize je také současně nejlepší – i když možná poslední – příležitostí spojit se proti navzájem souvisejícím sociálním, ekonomickým a dalším nespravedlnostem a společným úsilím vytvořit lepší, vlídnější svět.

FB událost: Věda v antropocénu: neurčitost, fakta a post-fakta